Hotely, penzióny, kempy, zájezdy

Úvod Ubytování Zájezdy Tipy na výlety Podmínky Kontakt

Úterý

Koncem 16. století se vdávala jistá Magdaléna z Úterého a údajně svého ženicha, humanistického učence Jana Kocína z Kocinétu požádala, aby jí sepsal návod, jak mu být dobrou manželkou. Zplodil dílko, kterým by se dnešní nevěsta asi odmítala poučit. Pokud by ovšem nesdílela Kocínův názor, že žena je "nádoba mdlá", kterou by muž sice měl milovat, ale zachovávat od ní odstup.

Rok po svatbě paní Magdaléna zemřela, ale není třeba hned z toho něco vyvozovat. Za života zřejmě neučinila nic významnějšího, než že se vdala za podstatně staršího Jana Kocína, přesto ji storik Josef Janáček zařadil mezi povšimnutí hodné ženské postavy české renesance. Inspirovala zrození knihy, která mnohé vypovídá o postavení ženy v českých krajích. Abeceda pobožné manželky a rozšafné hospodyně, tak se pojednání vytisklé roku 1585, jmenovalo.

Kocín uvnitř mimo jiné soudil, že krása ženy je svod, i když, pravda, neměla by ani doma chodit "ušoupaňá a ukálená jako svině, rozprostovlaštěná jako příšera, odhalená i obnažená jako" nevěstka". Ale stačí, aby byla "zdravá, těla způsobného a raději k ctnostem nežli k hříchu podobná".

Muž by ji za to měl milovat, nedopouštět její hanění, ale taky - jak už bylo řečeno - nezapomínat, že žena je "nádoba mdlá", od níž by měl zachovávat odstup.

Paní Magdaléna z Úterého... Původem měšťanská dcerka. Jediné Úterý v Čechách leží mezi Plzní a Karlovými Vary, a v 16. století už dávno neslo status města, řekněme, že byla právě odtud.

Když zhruba v půli cesty mezi Plzní a Karlovými Vary uhneme na Teplou a projedeme Olešovicemi, otevře se v prudké zatáčce výhled na maličké město schované v dolíku. Místní kronikář Karel Tůma ho kdysi příznačně nazval "na dlani".

Kostel, pár domů, už zdálky zajímavých hrázděnými fasádami. Rozloha nic moc (z jednoho konce na druhý snad deset minut), ale Úterý stálo za to, aby bylo v roce 1992 vyhlášeno městskou památkovou zónou.

Přirozeně, že už zlákalo filmaře, v roce 1950 se tu točil film Zvony z rákosu a v 90. letech Zdivočelá země.

Havran s prstenem

Úterý je tak ponořené do kotliny vymodelované potokem, že si ve středověku muselo zjednat lidi z vesnice na kopci, aby za ně hlídali okolí a ohlašovali nebezpečí.

Někdy vil. století tu leželo slovanské sídliště, počátkem dalšího století přišli němečtí horníci, kteří v okolí hledali stříbro a zlato.

O založení Úterý pověst vypráví, že jeden z horníků zabloudil v okolních lesích, unavený usnul a zdálo se mu o nalezišti zlata. Když se probudil, uviděl havrana držícího v zobáku zlatý prsten. Na místě, kde ho upustil, horník pak skutečně našel zlatou žílu. Tenhle výjev dokonce vstoupil do městského znaku.

Podle historiků se tu sice žlutý kov nikdy nedoloval, ale pravda je, že zdejší osada nebyla malá. Mnich Passaner z tepelských cisterciáků zapsal, že kolem roku 1220 žilo "in montium faucibus Utheri" čili mezi - úterskými kopci na dva tisíce lidí. Dost ohromující číslo, uvážíme-li, že dneska jich tu bydlí pouhé tři stovky.

V době, o které Passaner píše, už osada měla právo trhu, odtud německý název Neumarkt čili Nový trh. Zřejmě se konal vždy v úterý, a proto se tu tak začalo říkat. Čiperné místo povýšil na město Přemysl Otakar I. Dlužno dodat, že na rozdíl od jiných středověkých měst od té doby nijak nepovyrostlo.

Víru za pivo? Jak kdy

Roku 1233 městečko věnoval Václav II. své matce Konstancii, a ta ho obratem prodala nedalekému cisterciáckému klášteru v Teplé.

Ve středověku tu bylo občas rušno, především za časů husitů, kteří v roce 1420 město obsadili a plenili. Místní Němci vesměs uprchlí, zbylí obyvatelé se přihlásili k husitským idejím. V kostele, který tu jako jeden z nejstarších v kraji stál od samého počátku 13. století, zavedli táborskou bohoslužbu a na střechu místo kříže usadili pozlacený kalich.

Tepelskému klášteru jakožto majiteli Úterý to přirozeně nebylo milé a snažil se vrátit městečko do katolického lůna. Dokonce mu přiznal právo vařit pivo a pálit kořalku, ale Úterští se podplatit nedali. Pár měšťanů raději odešlo.

Kalich byl z kostelní věže sňat až koncem 16. století. Tepelský klášter směnou za to rozhodl, že deset okolních vesnic je povinno kupovat pivo jen z Úterý, pokud ovšem jeho občané neochvějně vytrvají při katolickém vyznání. Tentokrát to zřejmě klaplo.

Následující století sem přineslo novou vlnu germanizace a Češi prakticky vymizeli. Když Ferdinand H. (1578 - 1637) stvrzoval městečku práva, psal je, ač sám Němec, česky. Když je stvrzoval Karel VI. (1685 -1740), psal je německy, omlouvaje se, že obyvatelstvo česky neumí.

Skutečná tragédie do Úterý vstoupila v roce 1694, kdy prakticky celé městečko lehlo požárem, včetně kostela. Znovu se stavělo pomalu, ale důkladně a v německém tónu. Na základech gotických domů vyrostly nové, často typicky hrázděné. V roce 1698 povstal z popela i kostel Narození sv. Jana Křtitele, a to podle plánů Kryštofa Dienzenhofera. V 18. století přibyl na náměstí mariánský sloup a nad městem nová kaple zasvěcená sv. Václavu.

Městečko dostalo půvabný barokní ráz, který se dochoval dodnes a po nedávné restauraci nemá chybu. Stojí za to nahlédnout například i do dřevem bohatě zdobeného interiéru radnice či u čísla 91 si připomenout, že se tu roku 1779 narodil Kryštof Prokop Reitenberger, pozdější opat v Teplé a hlavně zakladatel Mariánských Lázní.

Krásný kraj krásných výletů. Do Teplé, kde od 12. století stojí premonstrátský klášter. Do městečka Manětín, které je považované za perlu západních Čech. Údolím Hadovky na hrad Gutštejn... Nebo prostě někam zelenou přírodou.